Vzhledem k tomu, že žijeme na planetě Zemi, pobýváme v prostoru a čase. Vše má proto začátek i konec, rovněž i náš život. Včely sdílejí s námi stejný prostor, a tak také jejich život je ovlivňován stejnými zákonitostmi jako ten náš.

Hned v úvodu je nutno přiznat, že včely jsou schopny překonat různá úskalí a přežít. Příroda je naučila za ty miliony let reagovat tak, aby si svůj život dokázaly uchránit. Včelstvo na zimu počet svých jedinců snižuje a shlukuje se do chumáče, aby ušetřilo co nejvíce tepelné energie a svůj okolní prostor téměř nevytápí. Toto je pravda, ale na této skutečnosti nelze postavit úspěšnost včelaření. Tím automaticky zaniká možnost úspěšného včelaření v úlech neuteplených a dokonce polorámkových. Je s podivem, že ještě dnes se v našich zeměpisných šířkách hovoří o Langstrotu. Již jednou jsem napsal, že při pohledu z větrných kopečků Československé vysočiny mi Langstrot připomíná spíše „bednu na Kunerol.“

Většina nás včelařů by uvítala, kdyby k žádnému rojení nedocházelo. Rojení je ale přirozeným projevem v životě včel a tak s nějakým tím rojem budeme muset asi počítat. Existuje řada metod jak se pokusit rojení zabránit, je v nich i cosi násilného a výsledek není vždy jistý - stačí třeba přehlédnout jediný matečník a všechna práce byla zbytečná. Právě i problém pracnosti a nenásilného zasahování do života přírody - včelstva, nelze opomenout. A tak se budeme raději snažit dát včelstvům prostor, možnost stavby, vše to nenásilné čím lze předcházet, nebo tlumit rojení. Svoji nezastupitelnou úlohu v záležitosti rojení musí sehrát i GENETIKA.

Ve Včelařství č. 9 (2001) se pokusil reagovat Jindřich Boháč na články ing. Řeháčka se stejným nadpisem. Mám dojem, že hned v úvodu se snaží pan Boháč přesvědčit českého čtenáře o jeho malosti. Tok informací přece nemůže být jednosměrný a všechno to doma je špatné. A to zvenčí je bez chyby. Musím se nás Čechů zastat.

K úspěšné obsluze včelstev patří i úspěšná a nenásilná výměna matky. Jde vlastně o završení činností na sebe navazujících. Chov matek začíná zodpovědným a uvážlivým rozhodnutím, ze kterého včelstva vezmeme chovný materiál. Lze hovořit i o tom, zda budeme mít “šťastnou ruku“.

Jedno staré přísloví praví: „Všechny cesty vedou do Říma“. Proto tomu nemůžeme nikdo cokoli namítat. Ale. Rozdíl je v tom, vydáme-li se do onoho „Říma“ logickým způsobem, nejkratší cestou a také důsledně. Konečný efekt pak bude rozhodně lepší, než když to budeme zkoušet třeba přes některý zemský pól.

Ve včelařství stále ještě přežívají různá tvrzení jejíž pravdivost je velmi pochybná a která ve svém důsledku škodí včelám i včelaři.

Mobilní zařízení pro manipulaci s těžkými nástavky.

V současné době je přísun vody pro potřeby včelstva zajišťován třemi způsoby.

Ve starých a osvědčených příslovích je skryta moudrost minulých generací. Rozhodně nemám v úmyslu zpochybnit přísloví. Jedna moudrost ale také praví: „Výjimka potvrzuje pravidlo“