Je možné vyměnit matku bez vyhrocení situace ve včelstvu?

Dále chov matek pokračuje vypěstováním matečníků v co nejvyšší kvalitě. To znamená, že larvička není tím, na čem bychom měli stavět. Logicky vzato-správným startem do té nejvyšší kvality může být jen vajíčko. Příroda to dělá také tak.
Aby vznikla “celá“ matka, je potřeba, aby se úspěšně oplodnila. Proto i její životní prostředí při oplozování by mělo mít jistou úroveň. O třech různých miniaturách, ve kterých je matka donucena žít jen s několika včelami se dá úspěšně pochybovat. Příroda se dokáže někdy s negativem vypořádat, ne vždy to je ale bez následků.
Posledním stupínkem ke kvalitní matce ve včelstvu je i její úspěšné přidání a přejití do nové společnosti. Zásadním rozhodnutím je i to, zda budeme manipulovat se samotnou matkou a tím uděláme z její party, která jí umožnila oplození odpad, nebo zda její společnost bude zachována včetně jejího plodu a tím vše to, co k této matce patří, bude spolupracovat při přijetí této matky. Manipulace se samotnou matkou je vlastně protizákonná-v rámci přírody. Za ty miliony let se nikdy nestalo, že se včelstvu při ztrátě matky najednou přihlásila do služby nová, už hotová matka. Včelstvo příchod odkudsi spadlé hotové matky nezná.
Soužití matky a včelstva je na principu existence feromonu. Včelstvo nikdy nezabije matku jejíž feromon vlastní. Když odebereme matku, odebrali jsme i feromon. Miliony let včely vědí, že když neexistuje ve včelstvu feromon je zle, jde včelstvu o život. Okamžitě je nastartován proces výchovy nové matky. Když je do této situace dána matka v klícce, je možná i jakoby považována za vetřelce, možná za toho, kdo tento zmatek způsobil (obrazně). Kdyby to šlo zařídit tak, aby feromon nové matky koloval ve včelstvu, byla by přidávaná matka “jejich“ matkou a žádný zmatek by nenastal. Jak to ale zařídit?
Pokud jsem situaci správně pochopil, pak při výměně matky jde hlavně o to, aby nebyl ve včelstvu probuzen mechanismus v rámci pudu sebezáchovy. Přitom prvý impuls k rozjetí výchovy nové matky je vlastně chemický. Včelstvo reaguje nikoli na ztrátu matky, ale na ztrátu feromonu. Z toho snad logicky vyplývá, že jedině stálá přítomnost feromonu matky ve včelstvu je zárukou klidu a nenastartování procesu “výroby“ nové matky v rámci pudu sebezáchovy. Kdybych tyto úvahy posunul ještě dále, pak by bylo dobré vyrobit univerzální feromon, dát jej do bombičky jako sprej, nevyhovující matku odstranit a na její místo pustit matku novou. Použití spreje by vyřešilo feromonový vztah mezi matkou a včelami a nová matka by automaticky byla vlastní matkou tohoto včelstva. Tak daleko ale ještě nejsme.
Zatím se zdá, že používané postupy k výše popsanému cíli nesměřují. Všeobecně se ví, že produkce feromonu souvisí s činností vaječníků. Jenže ... Matka v nějakém nenormálním prostředí položila pár vajíček, pak je dána do klícky, klást nemůže, není asi ani krmená, přežívá jen z medocukrového těsta a je obklopena nepřátelským prostředím. Její metabolismus je narušen, možná dost těžce. Rozdíl mezi krmnou kašičkou, kterou jí nabízejí včely a medocukrovým těstem je zřejmě propastný. Může za této situace produkovat ještě nějaký feromon a rozšířit jej do celého včelstva? Představme si třeba dojnici, kterou odvezeme z chléva někam do průvanu pod kolnu. Někdy ji nakrmíme, někdy napojíme, někdy podojíme. Jaký bude výsledek? Špatné srovnávání? Něco na tom srovnatelného asi bude. Revoluce není příjemná záležitost. Z dějin víme, že když se nějaká revoluce odehraje na začátku století, páchne a smrdí ještě ve století příštím. Všichni o tom cosi víme. Při revoluci se také přesně neví, jak to nakonec všechno dopadne. Tak raději pryč od revoluce.
Evoluce je příjemnější záležitost. Darvin si dokonce všiml, že na ostrovech Galapagos se cosi evolučního odehrálo. Poučen poznáním, napsal studii o původu druhů. Lidé tornu věří a ono poznání jim dodnes slouží. Tak tedy evoluce. Vyzkoušel jsem různé pozvolné postupy při výměně matek, včetně přidání nové matky do včelstva a teprve následné odebrání původní matky. Rovněž i podněcování v době bez snůšky bylo použito. Ovšem i při výměně matky jde samozřejmě o celkovou potřebu živé práce-tak jako u jakékoli jiné činnosti. Proto v rámci zjednodušení a urychlení výměny matek bylo od pracnějších postupů upuštěno. Jednoduchost má vždy svoje kouzlo-ovšem nezaměňovat s primitivitou.
Při výměně matky nejde jen o to, abychom po likvidaci nevyhovující matky a přidání matky nové našli při prohlídce ve včelstvu plod nové matky. Při prohlídce po výměně matky je totiž důležité, aby přidaná matka nekulhala, měla všechny nohy funkční, měla celá křídla a měla i své ochlupení. Bude-li se blýskat jako “lakové střevíčky po prababičce‘, pak není něco v pořádku. Je opravdu nutné, aby matka prošla do nového prostředí jako princezna “růžovým sadem“. Procházka “růžovým sadem“ ale rozhodně nebude přes klícku.
Proto při výměně matky postupuji následovně. Vezmu reservní stavebnicové dno, na něj postavím prázdný nástavek, do něj vložím síťovou přepážku-okénkový rám, který má místo skla síto. Připravím si také lištu, kterou se uzavírá mezera mezi sítěnou přepážkou a mřížkou-pod přepážkou. Připravím si také síto a nebo celuloid, kterým se uzavře izolátor se čtyřmi rámky shora. Na druhé stavebnicové dno postavím medník, nebo medníky ze včelstva, kde chci měnit matku a zakryji ji reservním víkem. V plodišti najdu matku a vychytím ji. Nechám ji ale v klícce na rámcích ležet. Při hledání matky si označím dva plásty se zavíčkovaným a hlavně již líhnoucím se plodem. Ty po nalezení matky oklepnu a vložím je do připraveného prázdného nástavku. Plásty v plodišti srazím k sobě a klícku s matkou položím na dno za okénko. Na plodiště vrátím mřížku, na její přední část (pod budoucí izolátor) položím novinový papír. Vrátím lišty, které tvoří rám pro mřížku a zúžím česínko vrácenými lištami asi na 1,5 cm. Na mřížkový rám položím víko. Je-li snůška a včely neslídí, může na tu chvilku zůstat plodiště otevřené.
Nyní vezmu roják a zajdu na zahradu pro celý dvourámkový oddělek. Po otevřeni oddělku prvně vychytím matku, abych ji měl pod kontrolou. Plásty vložím do rojáku a vše donesu do včelína. Nyní vložím donesené plásty do nástavku mezi dva plásty bez včel, ale s líhnoucím se plodem. Nástavek s oddělkem a plodovými plásty postavím na plodiště. Izolátor je v předu u česínka nad mřížkou a mřížka za izolátorem je volná. Aby byl izolátor včelotěsně uzavřen, uzavře se mezera mezi sítěnou přepážkou a mřížkou připravenou lištou-lišta leží na papíru. Teprve nyní vpustím novou matku do izolátoru a rámky zakryji sítem, nebo celiloidem. Prostor za izolátorem doplním rámky z medníku. Rámky, které se nevejdou za izolátor a nebo do druhého medníku, ometu. V případě jednoho medníku s izolátorem přejde víko na tento nástavek. Při dvou mednících se druhý medník postaví na nástavek s izolátorem a víkem se vše zakryje. Teprve nyní vyjmu vložku v plodišti pod okénkem a původní matku v klícce odeberu.
Nová matka ve včelstvu není vězněna, má svoje včely, svoje dílo s plodem, svůj životní prostor. Je normálně živena včelami a její metabolismus není narušen. Možná, že i určitou plusovou roli sehrává i líhnoucí se plod v izolátoru. Včelstvo i přidávaný oddělek má jedno ovzduší, tím se může feromon matky v rámci ovzduší vlastně šířit neomezeně. Šíření feromonu dotekem včel samozřejmě není bezbariérové, pře síto to zřejmě není dokonalé. Teprve po odstranění novinového papíru bude celá záležitost úplně v normě. Přesto se ale po popsaném zákroku včelstvo chová klidně, jako by bylo jenom rozebráno a žádný hrubý zásah neprodělalo. Na česně není vidět žádný neklid.
Nová matka má v izolátoru místo na kladení. Po odstranění novin snad dochází k úplné normalizaci života v úle. Nyní již záleží jen na nás, kdy obsah izolátoru přiložíme do plodiště. Zatím tento postup ještě neselhal i když byl používán v červenci a srpnu mimo snůšku.
Loni na konci srpna, když jsem měl již téměř nakrmeno jsem zjistil, že jedno včelstvo je bez matky a právě v něm začínají klást trubčice. Odebral jsem proto dva rámky, na kterých byla prvá vajíčka od trubčic a na včelstvo postavil čtyřrámkový oddělek, který měl být reservní matkou pro jaro. Sítěná přepážka byla samozřejmě použita. Kam se poděly trubčice nevím. Oddělek se se včelstvem s trubčicemi spojil bez problémů.
Zajímavé by možná bylo pro výměnu matky použít popsaný způsob výměny matky (v principu) upravený pro matku a pár včel, které přišly v klícce poštou. Samozřejmě zase vytvořit izolátor se sítěnou přepážkou a dvěma plásty líhnoucího se plodu a do tohoto izolátoru vpustit matku s několika došlými včelami. Mezi plodem a sítem nechat větší mezeru a tam zavěsit došlou klícku s celým osazenstvem. Klícku upravit tak, aby ji včely i s matkou mohly co nejrychleji opustit. Vypouštění včel s matkou na plást přímo bych nedoporučoval. Přece jen nějaká včela by mohla odletět a to by byla škoda. I když těch několik včel doprovodu mnoho neznamená, pro začátek by asi mohly kladně působit. Rovněž líhnoucí se včely by zřejmě mohly přitlačit na plusovou stranu. Rozhodující zřejmě bude to, jak dokonale bude přidávaná matka krmena a tím, jak se její metabolismus roztočí do správných obrátek. Domnívám se, že pokud by se nové matce podařilo položit v izolátoru několik vajíček dříve než dojde k rozkousání novinového papíru a tím k vniknutí včel ze včelstva do izolátoru, pak asi vše dobře dopadne. Chce to někdo zkusit?