Voda včelstvům téměř bez dotyku lidské ruky? (centrální napáječka)

    1) Včely si nosí vodu kterou potřebují ke svému životu sami z přírodních zdrojů. Tento způsob je starý jako včely samotné, nikdy vlastně ani neselhal. V jarních měsících ale včelstva zatěžuje, kdy pro nepřízeň počasí se některé včely nevrátí zpět do úlu a uhynou venku chladem. Tyto ztráty mohou být i dost citelné, čímž je ovlivněn i jarní rozvoj včelstva.
    2) Pro usnadnění života včel zajistí včelař v blízkosti stanoviště včel napajedlo a včely si pro vodu létají na toto napajedlo. Napajedlo může být kryté i vyhřívané a včely pak mohou toto napajedlo využívat i za méně příznivého počasí. 
    3) Dalším způsobem přísunu vody do včelstva je individuální napájení přímo v úle. V posledních letech je propagováno napájení včelstev stropními krmítky. toto řešení má relativní výhrady v tom, že včely v době nepříznivého počasí mají vodu téměř v úle a nemusejí pro vodu do nepohody. Tato napáječka ale nabourává tepelný režim v úle a vznikla zřejmě z klamné představy, že „nahoře je teplo“. „Nahoře“ může být teplo, ale ono teplo musí být vyrobeno z něčeho a něčím. Strop úlu je natolik výjimečná součást úlu, že zásah do něj je vždy problematický. Strop by měl být nedotknutelný.
    4) Další možností jak dostat vodu do jednotlivých úlů je  použití nového vyššího principu. Principu, který by napájení včelstev jakoby zprůmyslnil.
Prvá centrální napáječka byla v principu stejná s tím co složí mnoho let-ani nevím kolik. Prvá regulační komora neměla plovák ani jakýkoli přívod vody a do této komory se překlápěla na doraz který byl asi 3,5 cm ode dna větší láhev. Tato regulační nádoba nemusela mít přepad, protože nehrozilo její „přetečení“. Tato nádoba (dávno již s plovákem) má nahoře závěs s matkou (M 8). Na stěně včelína je úchyt s trubičkou. Skrz tuto krátkou trubičku prochází šroub M 8, asi 8 cm dlouhý. Na tomto šroubu je vlastně regulační nádoba zavěšena a bokem se opírá o stěnu včelína. Šroubem M 8 lze regulační nádobu zvedat nebo spouštět dolu a tím vyregulovat sloupec vody v mininapaječkách.
Rozvod vody z regulační nádoby je na principu spojených  nádob. Voda v regulační nádobě vystoupí z převrácené láhve až k hrdlu-jako v jakémkoli krmítku. Z regulační nádoby je rozvod vody proveden akvarijními hadičkami a „téčky“. Řadu úlů která má být napájena z jedné regulační nádoby je nejlépe srovnat do „vodováhy“.
Mininapaječky jsou vyrobeny z pětikubíkuvých injekčních stříkaček. Píst je odstraněn a stříkačka je přeříznuta na značce 3cm. Hrdélko je odříznuto téměř u stříkačky a je provrtáno vrtákem na železo 4,5 mm silným. Tato úprava je udělána proto, aby akvarijní hadička mohla být zasunuta do injekční stříkačky. Když totiž mininapaječka zůstane z různého důvodu bez vody a nebo přes zimu kdy je soustava mimo provoz, pak včely hrdélka injekčních stříkaček zatmelí. Pro uvolnění hrdélek by pak bylo nutno mininapaječky vyjmout z úlu, Aby se nemuselo včelstvo rozebírat a mininapaječky se daly zvenčí snadno pročistit, je akvarijní hadička vsunuta do mininapeječky. Pročištění tak je proveditelné lankem potřebné délky. Oba konce lanka se zaletují cínem, aby držely pohromadě. Zvenčí tak pohodlně pročistíme mininapaječku prostrčením lanka.
Mininapaječky jsou umístěny mezi svislými loučkami rámků, nejlépe tak, aby horní hrana mininapaječky byla v rovině s horní loučkou rámku. Mininapaječka není nikterak jištěna, je pouze přimáčknuta mezi svislými loučkami. Regulační nádoba je napojena akvarijními hadičkou na prvé „téčko“  Na prvé „téčko“ je napojena hadička pro prvý úl ústící do mininapaječky. Prvé „téčko“ je propojeno akvarijní hadičkou s dalším „téčkem“. Takto je postupováno až do posledního úlu v řadě. Je dobré regulační nádobu zavěsit trochu níže a pak na ni přiklopit láhev s vodou. Teprve potom šroubem M 8 regulační nádobu postupně zvedat tak, aby hladina vody v prvé mininapaječce dosáhla horní hrany této mininapaječky. Jsou-li úly přesně ve „ vodováze“, měla by být ve všech mininapaječkách voda. Z „téčka“ pro poslední úl je ještě vyvedena další hadička, která slouží jako vodoznak a je připevněna na stěně. Nebudou-li úly přesně v rovině, pak je možné správnou hladinu v každé mininapaječce nastavit jejím posunutím mezi svislými loučkami rámků. Tím, že jsou mininapaječky umístěny až v rovině s horní loučkou mají včely vodu kdykoli na dosah v teplém prostředí. V rozvodu je malé množství vody, voda je stále v pohybu a stále přitéká nová „čerstvá voda“. Při opatrném otevření včelstva je možné vidět včely jak sají vodu z mininapaječky.
Regulační nádoba může mít i plovák, pak jde vlastně o plovákovou komoru. Tato plováková komora pak může být napojena na vodovod nebo na větší nádrž z umělé hmoty do které se voda doplňuje (kočovný vůz) Nádoba plovákové komory je 8 cm dlouhá, 6,5 cm široká a 6 cm vysoká. Jako plováku je použito plováku ze Škody 105-120 s potřebným kouskem víčka. Dva otvory pro šrouby slouží i k přišroubování víčka k plovákové komoře. Pro použití na vodovod s vyšším tlakem je k plováku  přidán kousek polystyrenu. Plováková komora musí mít dostatečně dimenzovaný přepad, aby při poruše na plovákovém mechanismu nedošlo k vyplavení úlů. Zavěšení regulační nádoby s plovákem je stejné jako u nádoby bez plováku. Možnost regulace výšky hladiny musí být zachována.
Když jsem již před mnoha lety s tímto způsobem napájení začínal a část včelína nebyla ještě napojena, byl v chování včelstev znatelný rozdíl. Ta včelstva která nebyla na centrální napájení napojena, se i v nepříznivém počasí na jaře snažila létat pro vodu. Ta včelstva, která měla vodu v úle nelétala.