18.09.2010 19:09
počet zobrazení: 7793

Lze spojovat roje jednoduše?

Většina nás včelařů by uvítala, kdyby k žádnému rojení nedocházelo. Rojení je ale přirozeným projevem v životě včel a tak s nějakým tím rojem budeme muset asi počítat. Existuje řada metod jak se pokusit rojení zabránit, je v nich i cosi násilného a výsledek není vždy jistý - stačí třeba přehlédnout jediný matečník a všechna práce byla zbytečná. Právě i problém pracnosti a nenásilného zasahování do života přírody - včelstva, nelze opomenout. A tak se budeme raději snažit dát včelstvům prostor, možnost stavby, vše to nenásilné čím lze předcházet, nebo tlumit rojení. Svoji nezastupitelnou úlohu v záležitosti rojení musí sehrát i GENETIKA.

Pokud již rojová nálada propukne a vzhledem k tomu, že staří včelaři říkávali: „ranný roj za fůru sena stojí“, sdá se mi lepším řešením, jestliže necháme včelstvo zrojit. Nepodaří-li se nám zrojení zabránit, jenom jej oddálit, vynaložili jsme zbytečnou práci a situaci jenom zkomplikovali. Zrojí-li se včelstvo ještě před snůškou, roj neuletěl a je využit, tak se vlastně ani moc nestalo a ani té práce mnoho nepřibylo. Pokud by se nám zdařilo rojení jen oddálit, roj ale přesto vyletěl a ještě s mladou matkou, je zde velké nebezpečí, že nám roj uletí. Včelstvo ze kterého nám roj uletěl, můžeme odepsat. Odepsat i proto, že později vylétlý roj bude větší, jelikož došlo k vylíhnutí dalších včel, které odletí s rojem.
Je dobré, jestliže máme na včelíně nějaké to volné místo s prázdným úlem, kam můžeme bez problémů roj usadit. Vrácení s prázdným úlem, kam můžeme bez problémů roj usadit. Vrácení již vylétlého roje zpět do zrojeného včelstva má svoje úskalí. Navíc je tato činnost proti přírodě, včely držíme násilím ve společenství, ve kterém již nechtěly být. Zrojené včelstvo s vráceným rojem stejně stavět nebude a zřejmě dochází k plýtvání energií roje, který kdyby byl usazen do nového prostředí, by pracoval a s plnou intenzitou i STAVĚL.
Usazujeme-li roj do prázdného úlu, jde to bez problémů, nepracujeme proti přírodě. Jenom jsme roj sebrali do rojáku a vysypali na náběh před nové obydlí. Toto sice v přírodě nebylo, ale v principu jsme zásady platí miliony let neporušili. Bez zásahu lidské ruky by si roj po sesednutí do rojového chomáče, vlastním přičiněním doletěl k novému obydlí a do toho nového obydlí by bez zábran a směrem „DO TMY“ vstoupil.
Když jsem v minulých letech spojoval roje tím způsobem, že k usazenému roji byl přidám náběhem před mřížku další roj, nebylo to pravé. Vpustit roj na včelíně česnem přes mřížku do již usazeného roje je těžko proveditelné. Včely z přidávaného roje jdou i do sousedních úlu a je z toho zmatek. Proto bylo používáno náběhu s mřížkou a druhý roj byl vpuštěn do podmětu přes již zmíněnou mřížku zezadu. I když bylo použito cibule, ne vždy se to spojení obešlo bez mrtvolek. Přidávaný roj vlastně nešel „DO TMY“, protože měl proti sobě otevřené česno a musel procházet mřížkou do již obsazeného prostoru. Pokud včely žily bez zásahu lidské ruky, nestávalo se často, že do jedné dutiny přiletěli dva roje současně. Kdyby byl přidávaný roj bez matky, pak by byla situace jiná. Roj však ale matku má a do obsazeného prostoru se vstoupit zdráhá. Do škvíry mezi úly, nebo do tmavého prostoru pod úly včely pospíchají.
Měl-li roj mladou a nebo ještě fyzicky zdatnou a pohyblivou matku, ne vždy byla tato matka nalezena na mřížce, dost často nebyla nalezena vůbec. V nastalém zmatku jednoduše uletěla. Včely z přidávaného roje do obsazeného úlu nepospíchaly a bez kuřačky se tato záležitost ani neobešla.
Rovněž i čas včelaře potřebný k určitému úkonu není zanedbatelný. Většinou jsme si zvykli říkat - „nemáme čas“. Někdy je to jenom výmluva, někdy třeba celá pravda. Zůstaňme tedy u toho, že „na tom něco je“. Nemáme čas, naší činnost by bylo dobré zjednodušit, zefektivnit a pokusit se uvést do souladu s tím, co platilo dávno před námi a budeme platit i potom, kdy my již tady nebudeme.

Pokus o teorii.

Pokud se chce včelstvo rojit, pak vysílá „ubytovatelky“, které mají vyhledat prostor, kam se roj usadí a rento prostor potom bude sloužit za obydlení nového včelstva. Nabízí se otázka. Značí si „ubytovatelky“ nalezený prostor? (Někteří živočichové si své životní teritorium značkují). Představme si, že dutý strom je nalezen „ubytovatelkami“ ze včelstva x a ze včelstva y téměř současně. Kdyby si prvně přilétlé včely nalezený prostor označily, pak by včely, které přiletí jako druhé, již neměly šanci - předpokládám, že jde o včely a ne o lidi, a že toto značení bude skutečně respektováno. Kdyby druhý příchozí již na obydli neměl nárok, pak je nebezpečí, že nalezená dutina značena není a že si zde příroda nechává „otevřená zadání vrátka“ a dovoluje vstoupit dvěma rojům současně. I když bude dutina nalezena dvěma rojeníchtivými včelstvy současně, jeden z rojů pro nepříznivá počasí a větší vzdálenost nemusí doletět. Doletí-li ale oba roje současně, dojde k bitce? Souboj rojů o obydlí se jeví jako nelogický. Příroda potřebuje nově vzniklý subjekt životaschopný - nezdecimovaný. Čemu by souboj sloužil? Ze dvou pěkných a životaschopných rojů by po souboji mohlo vzniknout nedochůdče. To příroda nepotřebuje. Proto se celá záležitost zřejmě zúží jen na otázku přežití jedné zdatnější matky. Prázdná dutina přírodě nic nedonáší, ale obsazena včelami spolupracuje na harmonii se svým okolí,. Jsou-li předchozí úvahy správné, pak nalezená dutina značena není, příroda počítá s tím, že je spojení dvou SOUČASNĚ vylítlých rojů možné „zepředu“ a druhý „zezadu“. Pokud by snad někdo namítal, že při otevření podmetu zepředu i zezadu nepůjdou včely „DO TMY“, pak tento argument neobstojí. Na podlaze včelína, nebo bude-li stát úl venku, je všude více světla než v podmětu. Jakmile ale začnou včely vstupovat do podmětu pod mřížku, svými těly zaplatí podmet a učiní jej TMAVÝM. Na dno pod mřížku dávám cibuli. U stavebnicového dna, které používám je výška podmetu 5,5 cm nebo 8,5 cm  a přední i zadní část dna je celá vyjímací - dno má jen boky. Proto je vstupní otvor pod mřížku 5,5 x 33,5 cm nebo 38,5 x 8,5 cm. (Stavebnice 9 rámků 32 x 30 cm, nebo 10 rámků 37 x 30 cm). Při usazování jednoho roje zůstane jedna strana celá volná (bez vložky) a druhá strana se uzavře plnou vložkou - řekněme třeba zadní strana. Donesený roj vysypeme na podlahu včelína, nebo do trávy a včely podpíchají vstupním otvorem do nového obydlí.Vstup není blokován mřížkou, mřížka je až pod rámky a na CELÉ PLOŠE DNA.Tento zákrok je možno udělat v poledne a večer pokračovat (dle pracovní doby včelaře). Včely vstoupí do nového obydlí, ale matka zůstane v podmetu pod mřížkou i s určitým množstvím včel. Pokud jde o druhoroj s několika matkami, nebo o dva roje vpouštěné současně, pak zůstane pod mřížkou jen JEDNA ŽIVÁ MATKA a ostatní leží nehybně většinou vedle dna. Jen výjímečně zůstane pod mřížku v podmetu nehybná matka. Příroda si problém většího počtu matek vyřeší sama.
Spojení usazeného roje, tedy roje číslo 1 s rojem číslo 2 je jednoduché. Do podmetu roje číslo 1 i roje číslo 2 dáme rozmáčknutý stroužek cibule, nebo několik kousků cibulové natě. Chvíli počkáme, aby došlo k „provonění“ obou rojů. Plnou vložku uzavřeme vstup pod mřížku i z druhé strany dna roje č. 2. Tím máme matku uzavřenou v podmetu, jsou tam s ní i nějaké včely, které ale po sejmutí nástavku mohou odletět. Nyní opatrně sejmeme víko roje č. 1 a na jeho rámečky dáme několik kousků cibulové natě nebo cibule, ale opravdu malých kousků, aby je včely mohly pohodlně odstranit. Na nástavek položíme rám s mřížkou. Nástavek s rojem č. 2 postavíme na rám s mřížkou roje č. 1. Novou sestavu zakryjeme víkem. Zatím se mi ještě nestalo, že by mezi včelami došlo k bitce a ztrátám na životech včel. Snad se bude dařit i nadále. Konečně je tu ještě propíchaný papír, který se používá při spojování včelstev, ještě jej ale použito nebylo. Na společenství roje č. 1 a č. 2 lze stejným způsobem nasadit další roje. Samozřejmě už bez mřížky.
Matka s určitým množstvím včel zůstane v podmetu pod mřížkou a jelikož je dno zepředu i zezadu uzavřeno plnou vložkou, nemůže uniknout. Jde-li o matku bezperspektivní, stačí do mřížky zakouřit a včely odletí. Dno s matkou necháme ještě chvíli odstavené. matka za nějaký čas ztratí  pohyblivost, pak zvedneme mřížku a záležitost dořešíme. Kdybychom nadzvedli mřížku usadíme do vhodného obydlí.
Další roje které chceme spojit s rojem č.1, nemusíme (nemáme-li čas) ještě ten den, kdy je sebereme dát na již usazený roj č. 1, ale můžeme tuto práci udělat až druhý den ráno. Jestliže v poledne nebo odpoledne sebereme roj a usadíme jej do nástavku podloženého mřížkou, včely tím nikterak netrpí. Odpoledne mají starosti s „ubytováním“ a v noci jsou už vlastně „doma“. Ráno již zase jen výše popsaným způsobem postavíme roj č. 2 na roj č. 1, nebo roj č. 3 na č. 2.
Pokud včelaříme ve včelíně, pak je vhodné usadit roj č. 2 do blízkosti roje č. 1, tedy i umístění úlu pro roj č. 2 na podlahu včelína, (je-li včelín dostatečně prostorný) má svoje opodstatnění. Půjde-li o včelnici, pak také bude účelné, když roj č. 2 bude v blízkosti roje č. 1. Potom stačí jeden nástavek vzít a na druhý jej postavit.
I spojování rojů má svoje meze a tak se domnívám, že 4 nástavky na 10 rámků rozměru 37 × 30 cm úplně stačí. Jestliže spojíme několik rojů do jednoho celku, nemáme s tímto včelstvem již žádné starosti. Nebezpečí dalšího rojení neexistuje a prostor pro 1 včelstvo na včelíně je dobře využit.

 
kvalitní serverhosting TELE3 s.r.o.

Copyright © 2000 - 2024 Včelařství Josef Jaroš
Powered and created by TELE3 s.r.o. | XHTML 1.0 | CSS 2
Počet přístupů dnes: 57, celkem 170232 od 1.7.2010