"Úl med nepotí" - je to možné?

Včela žije v úlu 365 dnů v roce a v roce přestupném ještě o jeden den déle. Bez příbytku nemůže existovat. Úl - její příbytek je tím prvním a zásadním jež ovlivňuje její život. Úl má včele poskytovat přiměřenou ochranu před škůdci i povětrností. Rozměr rámků a tím i plástů je zásadní faktor se kterým je včela denně ve styku. Lapidárně řečeno - včela ke svému životu potřebuje „kus pořádného plástu“ v přiměřeně utepleném úlu. Přiměřeně uteplený úl není bedýnka obitá 2 cm polystyrenu. V rámci přísloví: „Zlatá střední cesta“ můžeme bez uzardění vyloučit bedýnky jak z coulových prken, tak polorámek. Obojí je extrémní záležitost. Povídání o jednoduchosti nebo dokonce láci neobstojí. Podstatně blíže pravdě jsou slova o primitivitě.
Všechna odvětví lidské činnosti se nejen zdokonalila, ale některá odvětví prodělala takový rozvoj, že kdyby dnes povstali z hrobu pradědeček s prababičkou a uviděli třeba mobilní telefon, pak pradědeček překousne fajfku a prababička ztratí všechny naškrobené spodničky. A včelaři? Zatím mnohým nedošlo, že žijeme ve společnosti, kterou je možné nazvat digitální.
Včelařský rok začíná v červenci a vliv úlu i plocha plástu získává postupně na důležitosti. Na samotný úl je včelstvo výhradně odkázáno od říjná do března. Zda je to půl roku nebo o něco méně není zásadní záležitost. Úl by měl včelstvu v zimě poskytovat takové podmínky, aby včelstvu stačilo pouze sedět v chumáči a bez jakékoli aktivní činnosti čekat na jaro. Energií včelstva je nutné zachovat pro jarní rozvoj.
Větrání, výměna vzduchu je důležitá pro každého živočicha. Ideální větrání má brloh ledního medvěda. Toto obydlí je větráno na principu rozdílu specifických vah (tak nás to učili ve škole) kysličníku uhličitého a kyslíku při rovnosti teplot. Aniž by mělo toto obydlí dveře, je ve skutečnosti zavřené a teplota v obývací komoře je i v těch největších mrazech +27°C. A právě v těch největších mrazech, kdy je venku i přes 50°C pod nulou, se za polárním kruhem líhnou mláďata ledního medvěda. Tato mláďata se líhnou proto tak brzo, že polární léto je krátké a ona musí vyrůst a být životaschopná pro přežití příští zimy.
Příklad ledního medvěda je poučením i pro včelaře. Vstupní kanál do obydlí má přesný rozměr i tvar aby mohl fungovat i jako rekuperátor. Když by si lední medvěd místo osvědčeného zalomeného tunelu pořídil tunel železniční, tak zmrzne. Fyzikální podmínky v tunelu pro lokomotivu nemohou splnit požadavky ledního medvěda. Z tohoto pohledu je extrémem i síto ve dně úlu. Včelstvo v zimě nepotřebuje tak velký průchod pro vzduch. Ideální by bylo, kdyby se nám podařilo okopírovat princip větrání obydlí ledního medvěda.
Mládě ledního medvěda se rodí s předstihem, kdy za polárním kruhem zima vrcholí. Včelstvo se také musí začít rozvíjet již v době kdy ještě nejsou v přírodě ideální podmínky pro život. První generace včel jsou také vychovány v době kdy včely ještě nelétají. Podmínky pro časné plodování může zajistit pouze úl, který umožní včelstvu aby mohlo zavčas „VSTÁT Z POSTELE“. Má-li před sebou člověk nějaký úkol, musí také zavčas vstát z postele a dostavit se na pracoviště, zastávku či nádraží. Prostě mu jakýkoli spoj nesmí ujet. Včelstvu snůška z řepy také nesmí „ujet“. Pro včelstvo je „VSTÁNÍ Z POSTELE“ opuštění zimního chomáče a ovládnutí životního prostoru, který má v úlu k dispozici. Včelstvo se nemůže optimálně rozvíjet v prostoru, který neovládá.
Čtvrt století jsme byli na stránkách časopisu „Včelařství“ přesvědčováni o „moderním“ úlu s polorámky a jednoduchou stěnou z coulových prken. Nešetřilo se ani výrazy o „světovosti“. Jak ale může včelstvo v takovém úlu vstát z postele? Zebou je více uši, nos nebo nohy? Tvrzení, že na nižším rámku může včelstvo v zimě přejít „přes uličku“ je nesmysl. Mám mnohokrát potvrzeno, že v utepleném úlu při výšce rámku 30cm se včelstvo snadno přemístí i za okénko.
Na nízkém rámku v plodišti zřejmě překáží loučky matce při vytváření plodového tělesa v optimálním kruhovém rozměru. Spoléhat se na to, že když budou včely matku krmit, tak ona vyprodukovaná vajíčka někam naklade je asi omyl. Do louček klást nemůže a mimo optimální prostor také ne. Matka opravdu nemůže klást mimo prostor, který včelstvo tepelně neovládá. Nevím - ale možná že matka vajíčka, která nemá kam naklást ztratí, spadnou na dno úlu nevyužita. Místopřísežně prohlašuje, že mne na Langstrotu zaujalo jenom 10 rámků v nástavku. 11 rámku v Optimálu považuji za krok špatným směrem.
Včela žije tady s námi na planetě Zemi, to znamená že žije v prostorou a čase. V minulosti sáhodlouhé úvahy o tom, že rámek 39×24 je nízký nic neřešili. Životní prostor včelstva je nutno posuzovat komplexně. Logicky vzato - životní prostor v dostatečně vysokém nástavku je pro zimování lepší než prostor vzniklý ze dvou nástavků. Nástavek s 10-ti rámky 37×30 považuji za rozumný kompromis. Jestliže jsou včely zimovány ve dvou nástavcích na devět rámků 39×24, pak jde o několik nedostatků najednou. 18 plástu je zatěžováno chemicky při léčení i ohroženo plísní. 2 nástavky jsou tak celoročně v provozu, fyzicky namáhány - a hnijí.
Proč si lidé libují v extrémech? Včelaři jsou taky jenom lidé a nešvary extremismu je také postihují. Před mnoha lety se doporučovalo zúžení včelstva na zimu, což byl jeden extrém. V poslední době se zase dost nahlas mluví o zimování ve dvou nástavcích. Byli dokonce doby, kdy někteří energicky tvrdili, že rozměr rámků nemá žádný vliv na život včelstva, což je nesmysl. Proč často nelogická tvrzení přežívají tak dlouho? (i v politice) Když jsem před řádkou let upozorňoval přednášejícího na členské schůzi na zajímavé skutečnosti, které nabízí rámek 37×30, dostalo se mi následující odpovědi. U nás jsou normalizovány rámkové míry 39×24 a 39×30. Nějaké dohady o dvou centimetrech nemají smysl. V poslední době ale tento člověk nevynechá žádnou příležitost, aby na stránkách časopisu Včelařství propagoval rámek 37×30 - pochopil. Samotný rámek ale není samospasitelný, obzvláště proto, když se hovoří o 13-ti rámcích v jednou nástavku. Kdyby byl Langstrot na 12 rámků, mohli jsme jej už dávno odepsat. (neúnosná plocha stropu)
V tabulce je učiněn pokus pomocí čísel vyhodnotit 3 rozměry rámků. Samozřejmě včela svými schopnostmi do určité míry eliminuje hodnoty číselného vyjádření, to ale neznamená, že tabulka nemá vypovídající hodnotu.
Rámek 37×30 umožňuje vytvořit včelstvu plod v kružnici o průměru 26 cm, kdežto rámek 39×24 jen o průměru 20 cm. Plocha těchto kružnic je rozdílná o 1733 buněk. V procentech to představuje 69%. To je zarážející číslo. V měsíci březnu není jedno, jestli je plod v ideálním kruhu, nebo v nějaké nesouměrné elipse. Znamená to také, že matka na „Čechoslováckém“ rámku může klást v ideálním rozměru téměř o jeden den déle. Nemusí rozšiřovat plod na další plásty, což je výhoda. Dojde-li k prudkému poklesu teploty, je i nezbezpečí zachlazení plodu podstatně nižší. Včelařím asi od roku 1948, vždy ale v uteplených úlech a ještě se mi nestalo aby došlo k zachlazení plodu.

                Na rámku 37×30 je vodorovně                     64 buněk
                Na rámku 37×30 je svisle                            58 buněk
                Na rámku 37×30 pro zakladení                  7424 buněk celkem

                Pro zakladení na 6-ti plástech je             44544 buněk
                21dnů×2000vajíček denně                     42000 buněk
                Přebývají á 3dm2                                   2544 buněk
                        2544 buněk zbývá na mezerovitost plodu

Při tomto způsobu uvažování proto vychází, že plod od jedné matky se vejde na plochu 6-ti rámků - teoreticky. Prakticky samozřejmě plásty do poslední buňku zakladeny nebudou, ale na osmi rámcích již bude dostatečná rezerva. Počítat plásty plodu je velice ošidná a nepřesná záležitost. Rozhodující jsou decimetry!
Snad ještě jedna úvaha. Začne-li již v zimě matka klást, je nastartován nový život a tím také nový zdroj tepla. Tento rozhořívající se plamínek musí být ochraňován a udržován, je ale také novým zdrojem tepla, který ovlivňuje klima v úlu.
Snažit se potlačovat plodování a hovořit o „studeném zimování“ není asi správné. Zákon „čtyřiceti dnů“ platí a proto se nový život ve včelstvu musí začít rozvít zavčas. Nedokážu si dost dobře představit, jak může včelstvo na neuteplených polorámcích startovat do nového života. Matka, která se proplétá mezi loučkami a zakopává o ně, nemůže vytvořit plodové těleso optimálního rozměru. V podmínkách České republiky a hlavně ve vyšších polohách zní výkřiky o „světovosti a modernosti“ Langstrotu jako výsměch logice.
Ani v létě, kdyby se mohlo zdát, že včele nic nechybí a žije si v pohodě není její příbytek bez vlivu na její život. Dokonce je možné zaslechnou i názor: „když je snůška, donese včela med i do betonové roury“! Tak to je vrchol naprosté nelogiky a úplné hlouposti. To nebudu ani rozebírat.
Tuším, že asi před dvěma lety mělo včelstvo číslo 9 přírůstek na váze za jediný dne 7,5kg. To ale není všechno!! Od večera do rána klesla váha o 90 dkg. My lidé si večer lehneme do rána si „schrupneme“ - neděláme nic. Ráno byli letáky u všech včelstev mokré od zkondenzované vody, která byla odvětrána z úlu. Představme si, že postavíme na elektrický sporák nádobu s vodou a zapneme plotýnku. Jedna plotýnka má příkon 1200W, to znamená 1,6 koně. Jak dlouho bude trvat než se odpaří 90dkg vody a kolik se spotřebuje elektřiny jsem nezjišťoval. Každopádně jde ale o výjimečný výkon, kterého včelstvo přes noc dosáhne. Ve dne odpařování vody samozřejmě také probíhá a možná i intenzivněji. Odpar vody za 24 hodin tak může být možná až 2 litry.
Pro ilustraci zkusím odbočit. Ve škole nás učili, že výkon jednoho koně je 75 kg do výše jednoho metru za vteřinu. Protože jsme měli doma 3 koně, přeložil jsem si tento údaj pro sebe a snazší pochopení takto: na věž kostela v Polné uvážu kladku. Přes kladku provléknu lanko potřebné délky a na jeho konec pod věží uvážu pytel pšenice. (75 kg) Do druhého konce lanka zapřáhnu jednoho koně. Kůň půjde rychlostí jeden metr za vteřinu po náměstí směrem k Horní bráně. Za jednu minutu (60 sekund) ujde kůň 60 metrů a pytel pšenice se také zvedne o 60 metrů a bude téměř na vrcholku věže kostela. Pro kluka ve škole (nevím již ve které třídě) jednoduchá pomůcka k pochopení výkonu.
Když si představím statného koně, který váží 6 q a včelstvo, které váží 100x méně, pak dva litry vody odpařené za 24 hodin a přínos 8,5 nektaru vypadají úplně neskutečně. A poučení? Větrání v létě ve snůšce je stejně důležité jako příznivé podmínky pro zimování i jarní rozvoj. Podmínky pro větrání buď snižují nebo zvyšuje medný výnos. Jak může včelstvo odvětrat úl, který nemá ani česno přes celou šíři a má jen dvě patra - plodiště a jeden medník. Nemá tak ani dostatečnou plástovou plochu k tomu, aby si mělo kam donesenou sladinu rozložit. Seno také nelze sušit v metrové vrstvě.
Úspěšné včelaření je běh na dlouhou trať. Výsledný obrazec na konci včelařova snažení v podobě plného medníku je mozaika, která se skládá z mnoha kaménků. Je důležité, zda se včelaři podaří pochopit význam a důležitost jednotlivých kaménků a poskládat je tak, aby výsledný obrazec působil kladně a příjemně. Kámen jménem úl nelze zpochybnit a v žádném případě jej nelze vynechat. „Úl med nepotí“ znělo pravdivě snad v době, kdy Napoleon válčit u Slavkova. Znovu opakuji - při vší úctě příslovím musím přísloví o úlu který med nepotí odmítnout a přiklonit se k „výjimce která potvrzuje pravidlo“. Všechna přísloví jsou moudrá, mimo toho, které mluví o „nezpoceném úlu“.

„ÚL MED NEPOTÍ“ = NESMYSL