Je možné zábránit zastavění a tím i udušení série matečníků ve snůšce?

Všeobecná platná zásada říká, že má-li být vyřešen jakýkoli problém, je potřeba pochopit princip a nic nenechat náhodě. Pokud včela žila svým životem podle neměnných pravidel a člověk se jí do jejího života nepletl, nebezpečí udušení pěstovaných matečníků neexistovalo. Matečníky měly svoje místo na okraji plástu a na jiném místě se téměř nevyskytovaly. Nebyly ohroženy zastavěním a tím i nebezpečí udušení vy víjejících se matek bylo nulové. Příroda sama nepracuje proti sobě.

Pak ale přišel člověk a as do ž včely - kladně i záporně (a nejen včely). Otevřeme-li nějakou včelařskou publikaci, která po jednává o chovu matek a je doplněna snímkem série matečníků, zjistíme, že člověk umístil matečníky tam, kde nikdy v přírodě nebyly do středu plástu, na takzvaný chovný rámek. Ne většině obrázků jsou dvě řady matečníků a horní řada je nad středem rámku a ani dolní řada matečníků není v blízkosti spodní loučky. Tento chovný rámek je pro včelu vlastně cizí těleso v jejím životním prostoru.
Pokud se podařilo pochopit záležitost a pojmenovat zásadní problém, pak se už jaksi autenticky nabízí řešení. Přizpůsobit chovný rámek požadavkům a zvyklostem včel, které platí od nepaměti a nevnucovat včelám cosi nelogického.
V roce (2000) jsem udělal dva pokusy s chovným rámkem, který měl jen jednu loučku á 4, 5 cm od loučky spodní. Úvaha byla i o odstranění spodní loučky a umístění chovné loučky o potřebný kousek výše (to vyzkoušeno nebylo).
Vzdálenost chovné loučky od spodní loučky je závislá na tom, zda používáme zátky a nebo zda proužky s vajíčky nalepíme přímo na chovnou loučku. V zásadě jde o to, aby se zavíčkované matečníky vešly nad spodní loučku. Do chovného včelstva proto vkládám dva chovné rámky a po založení matečníků (druhý den) dávám jeden chovný rámek do sousedního včelstva. Při výchově matečníků skutečně byla snůžka a výsledek byl následující. Ve včelstvu č. 3 a 4 byla v prostoru nad chovnou loučkou vystavěna trubčina. Na proužku (původně s vajíčky) bylo také stavěno v celé délce chovné loučky, matečníky byly z větší části zastavěné, ale jejich spodní část a hlavně špička matečníků byla úplně volná. Matečníky byly použity až těsně před vylíhnutím matek a špičky matečníků již byly včelami opracovány. Žádný z 26 matečníků se neudusil - všechny matky se vylíhly. Tím bylo dokázáno, že když umístíme sérii matečníků do prostoru kam od přírody patří, k jejich částečnému zastavění dojde, ale k udušení vyvíjejících se matek v matečnících nedojde. Snad jen pro dokreslení — obě včelstva měla 3 stavební rámky. Jeden v plodišti, druhý v prvním medníku a třetí ve druhém medníku. Chovný rámek, jeho horní volná část, byl vlastně čtvrtým stavebním rámkem.

Odpověď na otázku v nadpise teda zní: Zastavění série matečníků ve snůšce a tím udušení matek v matečnících lze snadno zabránit úpravou chovného rámku v souladu se zvyklostmi včel.