Je možné snížit násilí na včele při oplozování matek?

Dávno již známe oplodňáčky, plemenáčky, sekce i množárny jako pomůcky pro chov matek. Je ale tolik “krámů“ potřeba? Každá z těchto pomůcek je vlastně jakýmsi jednoúčelovým zařízením, něčím, co stojí jaksi osamoceně a bezprostředně do nějakého systému nezapadá.
Samozřejmě, že jsem si před lety také udělal oplodňáčky a vymýšlel i různá jejich řešení, ale stačil jeden impuls, aby došlo k odsouzení této pomůcky. Oplodňáček je cosi násilného, něco, co je vlastně proti přírodě. To bylo radosti, když mi v oplodňáčcích začali klást matky, ale….. Po odebrání matky z oplodňáčku a jejím použití pro výměnu ve včelstvu došlo ke katastrofě. Právě nebyla snůška, slídilky hned druhý den osiřelý oplodňáček napadly, vyloupily a osazenstvo pobily. Ta hrstka včel byla bez šance. Na jedné straně radost z nové matky, ale na druhé straně spoušť. Za to, že ta hrstka včel vychovala novou matku se na straně druhé stala nepotřebným odpadem, který nemá nárok na normální dožití svého života. I kdyby k pobití té hrstky včel nedošlo, její životní perspektiva není o mnoho lepší.Včelaři sice tvrdí, že po zužitkování matek ze včel z oplodňáčků udělí smetenec, nebo  i víko oplodňáčku s plástečky dají do medníku včelstva  a tím zachrání i plod. Pravda bude ale krutější. Bylo možné slyšet i hlasy, že včely z oplodňáčků jsou opotřebované a že je nejlepší oplodňáček vysířit. To je odplata za výchovu matek!? V loňském roce 2000 jsem na jednom včelíně viděl zimou uhynulá osazenstva oplodňáčků s páchnoucím plodem. O tom se ale nikde nepíše a nikdo se s tímto “úspěchem“ nechlubí. Jednou větou: Oplodňáček je také i odpad produkující a tím vlastně i protipřírodně působící pomůcka.
Příroda má na vše systém. Má predátora, má i další články a v řetězci na konci je i hyena a sup. Ve všem je řád a stále je uklizeno - pořádek se nedělá, pořádek se udržuje. V oplodňáčcích se vychovaly miliony matek, ale samotná oplodňáček je jakýmsi “kůl v plotě“.Matku v něm je možné vychovat zároveň, ale vzniká odpad. Není uklizeno.
Je potřeba se poučit v přírodě a bezodpadní provoz zavést i při oplozování a výměně matek. Zavrhl jsem proto oplodňáček a zvolil jiné řešení. Chci-li zužitkovat zralé matečníky, pak je postup následující. Vezmu stavebnicové dno, do něj vložím 3 rozdělovací lišty a mezi ně umístím 4 větrací vložky. Větrací vložka je vpředu volná, má zepředu přístup nad síto i pod síto. Vzadu je prostor nad sítem uzavřen příčinou lištou, která je v úrovni boků stavebnicového dna. Postavením nástavků na dno je prostor nad sítem 1,5 cm dozadu uzavřen. K uzavření přední části větrací vložky nad sítem je použita přední vložka položením na síto. Rozdělovací lišta, přední a zadní vložka jsou z prkénka 8,5 širokého a 1,5cm silného, uříznutého na potřebnou délku. Přední a zadní vložka je stejná. V přední vložce je navíc jen vyříznuto česno. Česno různého tvaru a obě vložky jsou barevně rozlišeny.
Na připravené stavebnicové dno s větracími vložkami uzavřenými nad sítem,se postaví nástavek, který je na 10 rámků rámkové míry 37 x 30 cm ( není podmínkou ). Do nástavku se vloží 3 přepážky 1,5 cm silné, čímž vznikne prostor pro 4 oddělky po 2 plástech. Přepážky jsou samozřejmě přesně nad rozdělovacími lištami. Naplnil 4 vzniklé prostory lze různě. Po utvořené oddělky používám většinou plásty s přiměřenými zásobami z medníků. Je také možné použít jeden plást z medníku a jednu souš. Při použití plástu s vybíhajícím plodem je lépe použít plást s malou plochou plodu. Samozřejmě, že je potřeba všechna 4 oddělení rovnoměrně naplnit včelami. Po naplnění je každé oddělení zakryto pruhem celuloidu a na nástavek je položeno normální víko. Dříve jsem naplněnou sestavu ( stavebnici ) sával do sklepa pod včelín, nyní ji nechávám ve včelíně, pouze ji zastíním proti přímému slunci.
POZOR - stavebnicové dno podložím tak, aby byla sestava nakloněna a to tím způsobem, že přední část stavebnicového dna leží na podlaze a zadní část dna je podložená asi deseticentimetrovou podložkou. Samotným oddělkům je zatím jedno, kde je vpředu a kde vzadu. Větrací vložky mají jeden konec nízko a druhý je nadzvednutý. Když to přeženu - pokud by byla tato sestava nakloněna o 90°, pak by větrací vložky byly svislé - od podlahy ke stropu. Za této situace by oddělky ani nemusely větrat, výměna vzduchu by probíhala automaticky. Proto  je sestava nakloněna, čerstvý vzduch vstupuje pod síto větrací vložky v nižším bodu a na nadzvednuté straně větracích vložek včely vyhánějí vydýchaný vzduch ven. Naklonění ulehčuje větrání.
Všechny příručky doporučují třetí den navečer vězněné oddělky pustit. Sestavu umístím na vhodné místo na zahradě, většinou na tvárnici. Samotné puštění proběhne tak, že zadní stranu větrací vložky uzavřu zadní vložku. Přední stranu otevřu tak, že vyjmu přední vložku s česnem a vrátím ji zpět ve vertikální poloze. Tím se otevře průchod z prostoru nad sítem a včely mohou do česna. Větrací vložka je vyřazena z činnosti, ale pro urychlení práce a menší rušení oddělků s ní nehýbám. Prvý oddělek proto létá  “dopředu“, druhý “dozadu“, třetí zase “dopředu“ a čtvrtý opět “dozadu“. Větrací vložky lze odstranit druhý den vytažením “dozadu“ a v případě potřeby je možné v podmětu oddělky krmit.
Samotnou matkou nemanipuluji, ale při výměně matek používám celé oddělky. Prvně najdu a vychytím matku, abych ji měl pod kontrolou.Pak vezmu oba plásty pryč. V prostoru po oddělku zůstanou včely, to ale nevadí.Možná, že téměř 30 let jsem používal pro spojení zbylých včel se sousedním oddělkem sítěnou přepážkou - okénkový rám se sítem a tou byla nahrazena původní přepážka mezi oddělky. A ono to jde jednodušeji. Původní přepážku ponechávám, pouze posunu rozdělovací lištu pod touto přepážkou ven, směrem k česnu odebraného oddělku, aby u zadní vložky odebraného oddělku vznikl průchod k sousednímu oddělku. Do prostoru po rozdělovací liště mezi zadní vložkou odebraného oddělku a  česnovou vložkou sousedního oddělku zasunu zadní vložku ( reservní ). Zbylé včely po odebrání oddělku přilétají do svého česna, prochází volným prostorem a mezerou mezi posunutou rozdělovací lištou a přidanou zadní vložkou procházejí u česna do oddělku k nové matce. Ke spojení dochází bez násilí a zmatků. Třeba druhý den po odebrání oddělku je možné po odstranění přepážky a rozdělovací lišty přidat plást vybíhajícího plodu, souš a máme oddělek pro přezimování reservní matky. Do desetirámkového nástavku se vejdou 2 oddělky. Jeden má 5 rámků a druhý 4 rámky. pro přezimování reservních matek to bohatě stačí. Za pokus by stálo přezimování všech 4 matek. Možná, že by to šlo. Problém by byl s fumigací. Kdyby chtěl chovatel matek zároveň produkovat i oddělky, získá je s minimální potřebou práce.
Toho, aby oddělky létaly na jednu stranu se dosáhne tím, že se obě česna vytvoří “vpředu“, sestava se otočí o 90° a posune o 60° cm “dozadu“. Včely, které létaly proti sobě nyní létají také ještě proti sobě, ale proto, že sestava je pootočena a posunuta “dozadu“, přilétají z boku a jedny odbočují vlevo a druhé vpravo do česna. Po několika dnech se let včel srovná a vše proběhne také bez zmatků. Když je ze sestavy odebrán i poslední oddělek a tak sestava již nebude mít žádné obyvatele, řeším situaci tak, že sestavu odnesu i s posledním oddělkem pryč. Včely, které se vracejí na původní místo se vžebrají do nejbližších oddělků. Kruh je uzavřen. Oplodňáček, plemenáč, sekce i množárna není potřeba.

Stále je uklizeno - pořádek se nedělá, pořádek se udržuje.

P.S. Kdyby se někomu zdály dvourámkový oddělky velké, lze stavebnicovou sestavu sestavět na šest oddělení po jednou rámku. Stačí udělat kratší přední a zadní vložky a zúžit větrací vložky.Do stavebnicové sestavy tak přibudou dvě matky a ubudou dva rámky. Stavebnicový systém nebude narušen.