Co Vy na to, Pane prezidente T. G. Masaryku?

­Každý člověk se nějakým způsobem vyjadřuje, nějak mluví. To je naprosto normální a samozřejmé. Pan prezident Masaryk také používal jedno slovo a to spisovně. To, že byl z vesnice, na to nemělo vliv. Dokonce používal toto slovo na dva způsoby. Sloužilo k rozlišné jisté zkušenosti. Jednou říkal spisovně vůl a jindy jenom vul – bez kroužku. Oba způsoby měli svoje opodstatnění – on VĚDĚL, o čem mluví. Ten kroužek měl svůj význam, a to slovo bez kroužku také. To slovo s kroužkem jaksi zdomácnělo a dnešní mladí lidé často ani netuší, co vlastně říkají. To slovo jim jaksi samozřejmě padá z úst a zásadně jen s kroužkem. Domnívám se, že je to jistá nezodpovědnost a asi i hanba. Když dojde slovní zásoba, přichází toto slovo, aby vyplnilo mezeru ve schopnosti vyjádřit se. Nejsou dnešní lidé jaksi líní přemýšlet a vyjadřovat se zodpovědněji? Mám ten pocit.

Hned prvé přikázání v Desateru zní: V jednoho Boha věřit budeš. Druhé je: Nevezmeš jména Božího nadarmo. Je to jednoduché a nezpochybnitelné, má to i chronologii. Kdyby poslanci v parlamentu znali všech deset přikázání, bylo by­ vše jednodušší. Jsem o tom přesvědčen.

Někdo neznalý může říci, co to sem pleteš? V této souvislosti mám ale na mysli třeba Josefa Lux. Nám starším, kteří jsme ho znali, stále chybí. Procento lidí, kterým chybí je stále vysoké.

Lidský život není nějaká nahodilost, nějaká náhoda. Josef Lux slušný a zodpovědný byl a přesto mu někteří lidé nadávali a odsuzovali jej. Proč asi? Nesnášeli právě onu skutečnost jako takovou? Jak by asi vypadala některá jednání, kdyby mezi jednajícími byl člověk Luxoval stylu? Dospělí bychom také ke vládě, která bude existovat za podpory Komunistů? Je to náhoda? Nějak moc otazníků mi jaksi automaticky vpadlo do propisky. Lidský život je někdy asi zbytečně složitý a postrádá logiku. Tak se snad ještě dva otazníky snesou. Nejsme již líní přemýšlet, nebo to snad neumíme? Co Vy na to z Vašich výšin pane prezidente Masaryku?

Lidé někdy cosi vykřikují a ani na to nemyslí, vlastně ani nevědí, co říkají. V jisté době vykřikovali někteří: „Ježismarjájózef“ Oficiálně tedy šlo o: „Braní jména Božího nadarmo“ Šlo o druhé přikázání Desatera.! Věděli o tom, co říkají? To asi těžko. Byl to pouze bezmyšlenkovitý, možná i trochu zoufalý výkřik člověka, který o ničem nepřemýšlel. Snad chtěl něco říci, ale jeho slovní zásoba byla na nule. Mám dojem, že těchto výkřiků jaksi ubylo. A to je dobře.

Možná, že se dá říci, že se jaksi vžilo lidským rozumem nekontrolované slovo „vole“. Třeba i otcové od rodin se drží kolem krku a používají toto slovo s úsměvem a jeden druhého neurazí! Když k tomu připočteme trochu alkoholu, tak to slovo jaksi zdomácnělo.

Je ale rozdíl v tom, jak toto slovo používal pan prezident T. G. Masaryk, a jak jej používá „dnešní člověk“ Dnešnímu člověku ono slovo ze tří písmen bezmyšlenkovitě padá z úst. Pan prezident jako intelektuál dobře věděl, o čem mluví. Používal ona tři písmena s kroužkem, a nebo bez něj. Když použil ona tři písmena s kroužkem, pak bylo jasné, jak to myslí. Když ale použil ona tři písmena bez kroužku, pak se o tom člověku, kterému byla určena mohlo ještě pochybovat, zda mu úplně patří. Ona tři písmena měla s kroužkem a bez něj vlastně dvojí význam. Bylo jasné, že o tom, co říká přemýšlí – intelektuál, který nekecá.   

V používání slova, ze tří písmen je zásadní rozdíl, jak jej zodpovědně používal Pan prezident T. G. Masaryk a jak jej vlastně nechápe, ale používá „dnešní člověk“

Na každé skutečnosti je ale dobré hledat cosi lepšího. Jestliže dřívější braní jména Božího nadarmo (druhé přikázání Desatera) a zneužívání tří písmen nyní je vlastně pokrok. Dnešní nikoho neoslovující a nic neříkající tři písmena nesvědčí o duchaplnosti a přemýšlivosti dneška. Jsou ale podstatně méně závažná, než dřívější „Ježišmariajosef“

JDE PROTO VLASTNĚ O POKROK!!   

Co Vy na to pane prezidente T.G. Masaryku?