Co je to extrém?

Jedno staré české přísloví říká cosi o tom, že zlatá střední cesta je většinou nejlepší řešení. Existují dvě mezní situace, řekněme jedna vpravo a druhá cesta vlevo. A pak STŘEDNÍ CESTA.

Dokážeme-li se držet středem, pak nám samozřejmě nehrozí malér vpravo ani vlevo. Při našem pobytu nebo pohybu ve středu máme vždy dvě možnosti – uhnout na jednu stranu a tím zabránit střetu (obrazně)

Zásadní otázkou třeba je, jestli zasíťované dno není extrém. Každý prostor má mít svůj vstupní prostor – garáž má mít vrata odpovídajících rozměrů, kudy projede to, jež bude v této garáži umístěno.

Úl má mít česno, které je základním objektem pro vstup do úlu. Síto ve dnu je jaksi nadbytečné. Česno je něco základního i zásadního a to má být tím něčím, co spojuje vnitřek úlu s venkovním prostorem. I očko je čímsi co se jeví jako nadbytečné. Při plné funkčnosti česna v rámci fyzikálních zákonů se opravdu jak síto ve dnu, tak i očko v nástavku jeví jako nadbytečné. Je-li vyřešena fyzikální funkčnost česna, i větrání úlu na správném – životaschopném principu, pak je jak síto ve dnu, tak i očko nadbytečné.

Garáž také nemá vstup do garáže jen namalovaný na zdi. Vstup do garáže se také neděje nějakým – třeba větracím otvorem. V této situaci by garáž nebyla ani funkční. Není přes klasická a LOGICKÁ řešení. Úl skutečně nepotřebuje síto ve dnu, je to extrém i s přihlédnutím k tomu, že síto může narušit i fumigaci. Utěsnění dna je při použití síta problém.

V ČESNU by se měl opravdu odehrávat kontakt vnitřního prostou i včelstva s venkovním prostředním i v rámci fyzikálních zákonů i jednoduše. Je-li ve dnu síto, pak brání síto i dalšímu využití dna, třeba při chovu matek. Vím, o čem píší! Síto je v zásadě extrém, který jen komplikuje jeho použití. Výraz VAROADNO mi nic neříká.

Zmínil jsem se i o očku, jako o extrému – vlastně komplikaci při větrání. Větrání by mělo probíhat komplexně. Větrání očkem je něco jako větrání NAPOKRAČOVÁNÍ. Tvrdit, že s očkem se řeší úspěšný prvý prolet, neobstojí. Je to omyl, který se neustále opakuje. Je-li úl špatně zkonstruován a neuteplen, pak se může zdát, že očko zachraňuje jakoby situaci. Jde ale o omyl.

Perfektně odvětrat úl lze úplně jednoduše a podstatně úspěšněji, než s očkem. Na včelíně nemám ani jediné očko! Očko pouze komplikuje nástavek. Tvrdit, že očko je to, co řeší úspěšnost prvého proletu je vlastně NESMYSL. Člověk by se měl snažit, když něco vymýšlí – konstruuje, aby jakoukoli situaci se snažil řešit tím nejjednodušším způsobem. Konstruktéři automobilů se o to snaží již dávno. Každá součástka, bez které se automobil obejde, je plusová záležitost. Úl, který nebude mít očko a ani síto ve dnu, bude výrobně jednodušší. Právě jsem si vzpomněl na Milana Masného (dnes baviče – dříve Lidový vyprávěč), který kdysi prohlašoval, že člověk by si měl prvně raději udělat „hrču na lebéni od myšlení“ Prvně přemýšlet a pak teprve konat. Nevím již přesně, jak to myslel, ale nějak tak to bylo.

Z hodin náboženství víme, že Bůh vyhnal člověka z ráje s poučkou: V potu tváře budeš dobývati chléb svůj. Zároveň mu ale dal do vínku poučení, že je vybaven „svobodnou vůlí“, čímž se liší od všeho živého. Člověk se proto může rozhodnout, zda se bude jen „dřít“ nebo zda na to půjde „od lesa“. Jít na to „od lesa“ je tedy dovoleno, možná i doporučeno. Je proto zbytečné, aby cokoli mělo nějaké mašličky a pentličky, bez kterých se to objede. V jednoduchosti je genialita.

ÚI může být jednoduchý, ale musí být funkční! Nesmí být primitivní. Včely potřebují ke svému životu dokonale uteplené bedýnky, ale nemusí mít očka a ani síto ve dnu.

Je-li úl správně uteplený a má česno, které také správně funguje, nepotřebuje jakési „berličky“, které mají rádoby pomáhat včelstvu přežít. Ovládá-li včelstvo uteplený prostor, úlu pak zaručeně nepotřebuje očko k úspěšnému proletu.

V únorovém čísle časopisu Včelařství je opět jakési ilustrační foto u jistého článku. Na tomto obrázku je několik úlu se zavřenými hlavními ČESNY. Včely létají pouze očky. A úlu jsou NEUTEPLENÉ!! Pokud se budou takovéto obrázky objevovat v časopisu a dokonce s dovětkem: V TENKOSTENNÝCH OPTIMALECH VČELSTVA BĚHEM ZIMY REAGUJÍ PROLETEM, NA KRÁTKÉ OTEPLENÍ!!!

CO TO JE ZA NESMYSL??

Pokud budeme na tyto scestné průpovídky věřit, pak se nehneme z místa. Ten obrázek nemá LOGIKU. To je stejné, jako bychom tvrdili, že máme vědeckou práci na téma: NEBUDE-LI PRŠET – NEZMIOKNEM.

O větrání bez oček jsem již cosi napsal. Budu asi muset na toto téma psát opět a asi důrazněji. Úl očko nepotřebuje. Očko je nadbytečné, je to extrém, bez kterého se dobře vymyšlený úl objede. Zda má být úl uteplený, není pochyb. Při uteplení dvěma nebo třemi centimetry nějaké umělé hmoty nelze mluvit o uteplení. Tato hodnota pro uteplení NESTAČÍ.

Úmyslně nechci psát ani o rámky 39 x 24, cm a ani o jakýchkoli polorámcích.
Zimuji na principu rozdílu specifických vah kysličníku uhličitého a kyslíku při rovnosti teplot. ÚLY JSOU NEPRODYŠNÉ. Stěny úlu jsou utepleny 5 cm polystyrenu a strop DESETI CENTIMETRY polystyrenu. Na polystyrenu netrvám. Bude-li jiná umělá hmota vhodnější, pak ji použít. Na rámcích není folie. S celuloidem na rámcích jsem skončil v roce 1970 (nástupem STAVEBNICE). Folie se mi její jako NADBYTEČNÁ a za celou tu dobu mi nechyběla a jsem přesvědčen, že ani mým včelám. Folii na rámcích – opět extrém. Ta trocha vody, co se na folii srazí, nic neřeší. Med je hygroskopický.

Úl se skládá z jednotlivých dílů, ale tyto části musí do sebe FUNKČNĚ zapadat. Asi nejvíce exponovanou částí je víko. Když ale dáme sebelépe uteplené víko na neuteplené nástavky, pak je to zřejmě „pěst na oko“ Včela žije v PROSTORU Zdůrazňovat jednu část prostoru, která spoluvytváří životní prostor včely je nesmysl. Česno jako vstupní otvor do životního prostoru včely není nějaká atrapa, kterou „suplují“ očka. Tady něco NEHRAJE. U správně fungujícího česna se jaksi samozřejmě počítá s nepřerušovaným CELOROČNÍM provozem. Česno je vstupní branou do úlu a ne nějaké „prťavé očko“!

Když jsem zkoušel před lety česínko pod víkem, tak pro pohodlí včelaře byl celý úl na „teplou“ stavbu. Toto složení se neosvědčilo. Prostor od česna byl jako komín, který dělá průvan u přední stěny. Česno pod víkem včely ucpávaly propolisem, ten průvan jim vadil.

Problém s průvanem se vyřešil KŘÍŽOVOU STAVBOU. Plodiště je na teplou stavbu (kvůli stavebnímu rámku). Prvý medník ještě je také na „teplou“ stavbu. Druhý medník je již ale na stavbu STUDENOU. Ouška rámků, které jsou u přední a zadní stěny brání průvanu. Ve čtvrtém nástavku nad posledními rámky je vytvořena mezera 2 cm tím způsobem, že jsou na rám posledního nástavku položeny lišty jako u mřížky. Dva díly a tím lze regulovat šíři česna. Zvětšený prostor nad rámky tak slouží jako sběrný prostor pro vzduch, kterých postupuje celým úlem a nahoře je sveden do česna á 2,5 až 3 cm širokého. Toto malé česno si včely obsednou a vlastně svými těly brání průvanu. Když je ale 30°, pak je v tomto česnu několik včel, které větrají. Rozhodně se úl NEPŘEHŘÍVÁ.

Včelám nesmí svítit slunce do česna, naše včely mají úly posunuté do prostoru včelína a mezi stěnou včelína a úlem je á 10 cm. Takto odvětraný včelín má rozhodně vliv na větrání všech úlů.

Vzhledem k tomu, že našim včelám nemůže svítit slunce do česna a i tím, že ve skutečnosti obchází včelín, pak ani případný svit na leták zřejmě nevadí. Mezera mezi přední stěnou a úlem úspěšně předpokládanou funkci plní.

Včely, domnívám se, mají komfortní větrání úlu zajištěno.

Může tomuto větrání konkurovat očko?