Je pomluva trestná?

Před nějakým časem prošel na stránkách Havličkobrodského deníku článek o pomluvě. Bylo to poučné.

Paní učitelka z gymnázia žalovala svého příbuzného pro pomluvu. Byla přesvědčena o tom, že je její příbuzný lživě pomlouval, že ji „nactiutrhal“. V zásadě šlo o spor mezi dvěma „fyzickými osobami“ a společenský dosah se dotýkal právě těch „fyzických osob“

Rozhodně nechci zlehčovat onu situaci, pro Paní učitelku to bylo rozhodně nepříjemné. V zásadě ale šlo o to, že jistý člověk si „neviděl do úst“ a úmyslně poškozoval toho druhého. Společenský dosah byl v této rovině. Ale ani to se nesmí!! Žalovaný byl pravomocně odsouzen.

V článku jsem se dočetl, že žalovanému hrozilo až 1 rok NATVRDO. To již není žádná legrace pro nikoho. Nejde mi o detaily tohoto případu, ale o záležitost obecně.

Pomluva stále existuje a škodí (i ve volbách) Stále jsme svědky toho, jak se někdo snaží i za pomoci lži někomu uškodit („shodit jej z hrušky“) Často jde o promyšlenou a rafinovanou lež. Má-li pomlouvající jasný a neodbytný cíl, pak se neštítí NIČEHO! Právě toto mám na mysli.

Opět se omlouvám paní učitelce z úvodu, ale „společenský dosah“ prvých řádků se dotýká malého počtu lidí. Existují ale pomluvy, jejichž společenský dosah je značný. Týká se třeba i samotného pokroku v jistém oboru. Pomluvy jsou i promyšlené…. (sprosté) Jakýkoli stud byl těmito lidmi odložen.

Pomlouvajícím jde o to, autora článků vymazat, zadupat, nenechat dýchat. Pravděpodobně dělá pomlouvajícím svými aktivitami jen problémy (ostudu) a to se neodpouští! Každý náznak „úspěchu“ je nutno zavčas zadupat – potrestat.

Moje články nevycházejí. Domnívám se, že většina článků, které jsou na, webu prošla redakcí. Jen zlomek článků byl zveřejněn. Redakce ale má povinnost vézt protokol pošty. Vlivní lide v redakci i okolo ní jsou si vědomi své „nadřazenosti“ Můžeme ale jedinec v této rovině bojovat? Odesláním rukopisu do redakce jeho stopa končí. Kam se ztratí? Mám se pokusit o žalobu? Na pokračování?

Před mnoha lety jsem byl v Horáckém divadle. Ve hře jejíž jméno si již nepamatuji vystupoval monarcha – sudič, jenž na většinu sporných záležitostí hledal „půhon“ – paragraf, podle kterého by se sporná situace ve hře na jevišti řešila soudem. A tak tento monarcha (herec) říkal: jednou třeba – na tento spor by byl „půhon“ jeden a jindy zase – na tuto záležitost by byly „půhony“ tři! No – sudič profesionál (dobře zahraný)

Jaký „půhon“ by se hodil na ty „MOJE“ osvědčené a vytrvalé pomlouvače. Jejich pomluvy mají značný SPOLEČENSKÝ DOSAH! Brání šíření zásadních informací. Jak by vypadala včelařina, kdyby moje články vycházely, lidé měli k informacím přístup. Nebyli ovlivňováni (oblbování) úmyslnými pomluvami a blokováním informací.

Vážení přátelé – velice aktivní NEPŘÁTELÉ, zkuste se zamyslet sami nad sebou, co jste způsobili. Nemohla být včelařina již někde jinde?

Neměli byste se (pomlouvači) pro jistotu raději omluvit, pro případ, že bych se rozhodl podat žalobu pro pomluvu? Dnešní soudci sice nepoužívají výraz „průhon, ale paragrafy jsou stejně kroucené. Upřímná omluva by při vynášení rozsudky byla na Vaší straně.

Pomluva je trestná.