Otevřený dopis? Asi ano

Ve svém dopisu píšete, že Vám na webu chybí cosi o varoáze i ostatních škůdcích: Napadlo mne, že psát jen jednomu člověku by sice nebyla žádná chyba, ale když si oněch pár řádků přečte více lidí, tak to snad i přežijí. Zmiňujete se o tom, že včelaříte poměrně krátkou dobu a to je Vaše výhoda. Nejste zbytečně zatížen i různými nesmysly i fámami, kterými jsou zatíženi „odborníci“, kteří včelaří delší dobu.
Do procesu fumigace ale včelaři nezasahují zcela zodpovědně. Při pohledu na některé titulní strany časopisu Včelařství i Včelára je mi občas „šoufl“. Jako žánrové foto je někdy použit snímek, který s léčením varoázy vůbec nesouvisí a přímo odporuje zásadám fumigace. Jak asi může probíhat léčení ve štosu nástavků, kde druhý nástavek shora má otevřené očko. Kolik kapek léčiva se za této situace použije? Jsou-li v nástavcích od otevřeného očka dolu plásty, pak je to úplně ŠPATNĚ.
 Při léčení čehokoliv je vždy důležité, aby množství léčiva dosáhlo „prahové dávky“. Bude-li léčivo v úlu jen páchnout, pak vzhledem k malému množství bude léčivo neúčinné.
Na semináři 15.10.2016 v Nasavrkách jsem Ing. Kamlera upozorňoval na nesrovnalosti v léčení. Bylo mi ale striktně sděleno, že je vše v pořádku. Knot prý je potřeba zapálit v nejhornějším nástavku. Top snad ani nemyslel vážně.
Při jakémkoli léčení čehokoli vždy záleží na poměru mezi použitým léčivem a váhou léčeného. V případě fumigace jde o poměr mezi použitým léčivem a prostorem, který má být zaplynováno. Kolik kapek přípravku by mělo být použito na tak obrovský a vlastně nesmyslný prostor? Bude-li použito odpovídající množství Varidolu, pak pásek ani nebude hořet. Všeobecně platí zásada, že je potřeba použít to nejmenší množství léčiva, které ale postačí k léčbě!!
Na mém včelní dělám fumigaci vždy do 1 nástavku, to znamená, že pro každé včelstva stračí vždy jen DVĚ kapky Varidolu. Varoáza mne samozřejmě obtěžuje, ale neovlivňuje počet včelstev a asi ani výnos. Zimní ztráty neexistují. Všichni skeptici mi samozřejmě věřit nemusí. To je ale jejich problém.
Ponechané plásty ve spodních nástavcích prý tam včelaři nechávají proto, aby se o ně nemuseli starat. Podobnou kontraverzi jsem nezažil v Nasavrkách poprvé. Již delší dobu mám dojem, že mne Ing. Kamler jaksi nesnáší a snaží se mne zesměšnit. (nejen on)
Všichni víme, (měli bychom vědět) že fumigace zanechává stopy i na plástech v úlu. Dokonce se bylo možné dočíst, že při nezodpovědném fumigování se může dostat do vosku mnoho chemie a tato složka se již z vosku neodbourá. Při výrobě mezistěn z tohoto zasaženého vosku a použití těchto mezistěn do roje, padali zasažení brouci zbytkovým léčivem – v létě!
Pro léčení varoázy by se mělo používat jen tolik léčiva, kolik je NEZBYTNĚ potřeba. Každé použití nadbytečného množství je kontraproduktivní. Předávkováním si podřezáváme větev, na které sedíme.
Jak je možné, že v některých oblastech Státu docházelo ke ztrátě až prý 30 % včelstev. To je ale ve skutečnosti více jak 30 % padlých úplně. Oněch 70 % bylo poznamenáno na kolik %?
Jedna základní poučka říká: „Všechno souvisí se vším“ Tato moudrost byla také zneužívána Komunisty. Jestliže v zimě dojde k abnormálním ztrátám na včelstvech, pak má svoji logiku se snažit tyto ztráty nahradit. Staré přísloví ale říká: „ Lepší je nemoci předcházet, než ji léčit“ Dotace ale nejsou řešením vzniklé situace. Řešením také není propagace výroby oddělků. Jediným správným řešením je zamezit zimním ztrátám včelstev!! A ono to jde!! Výroba oddělků se zvrhla. Má-li dát potřebný včelař za oddělek, který obsedá 5 polorámků 20.6. 1500 kč, pak to o něčem vypovídá. Slyšel jsem ale i o horší zvěsti.
Malér je i v tom, že si včelaři zvykli na to, že prý je  10 % zimních ztrát NORMÁLNÍCH. Ono totiž zákonitě nejde jen o 10  % úhynu, ale i o úroveň toho,  co zůstalo. Nyní dumám nad tím, mám-li napsat celou pravdu a nebo včelaře raději nedráždit. Proč se ale stydět za pravdu?
Mnoho let již nepoužívám oddělky s reservními matkami. Většinou mi tyto zbyly a pak mi jenom překážely. Od roku 1948 se mi ještě nestalo, abych na jaře vymetl padlé včelstvo! Opravdu jen výjimečně se některá matka jara nedožila. Pak opravdu stačilo včelstvo spojit. Bylo to jednodušší.
Včelařina je ve skutečnosti jednoduchá záležitost. Na prvém místě je nutno odložit PÝCHU. Tato nectnost vadí vždy a všude. Někteří ti, kterým kamsi opravdu „prší“ někdy s touto formulací nevystačí. Někdy situaci lépe vystihuje formulace, že mají v nose Niagáru. Někdy stačí se jen dívat okolo sebe, snažit se poskládat ony plusové hodnoty do souvislé řady. To také znamená, odmítnout povídání o tom, že „úl med nepotí“ Dávno to není pravda! Dnes máme i umělé hmoty a není to jen polystyren. Tvrdit, že „masiv“ je to pravé a Vyjmutovka je kouzelná záležitost samozřejmě není pravda. A ještě jedno docela „lapidární“ prohlášení: Včela ke svému životu potřebuje „KUS POŘÁDNÉHO PLÁSTU“. Rovněž propagovat prodyšný strop je omyl a očko je zřejmě PŘEKONANÉ.
Ještě jednou musím upřímně poděkovat na okres Partizánské, Panu Luboši Šútorovi za dopis, který mne vyprovokoval napsat tyto řádky. Třeba to něčemu prospěje.
Asi před šesti let jsem požádal vnučku Janu o přeposlání několika článků do Včelára. Tuto záležitost nehodlám komentovat. Od té doby ale žiji s myšlenkou, že takto by „spolupráce“ mezi lidmi, kteří žili v jednom státě, vypadat rozhodně neměla. Žádný článek nevyšel!
Z papíru na mne ještě několik prázdných řádků vykukuje a tak je využít? Zkusím to. Pozdravuji na Slovensko ještě Paní doktorku Čermákovou a Ing. Kopernického, se kterými jsem před lety seděl „na pivu“ v útulné hospůdce v Ostravě. (a ještě s několika dalšími)



Co je tohle za nesmysl? To nemá s fumigací nic společného. Ani zimní idylka nemůže takto vypadat!