Menu  

Pro včelstvo neplatí všeobecně platné zásady?

    Každá továrna má svoje možnosti limitované. Jsou limitovány velikostí, technologií i počtem pracovníků. Zjistí-li majitel výrobního závodu, že jeho továrna není schopna plnit jeho požadavky, nezbývá mu, než postavit větší halu a změnit technologii. Počet zaměstnanců se odvíjí od použité technologie. Na tomto místě by bylo dobré použít větu: „Všechno souvisí se vším“

    Včelaři si těchto skutečností nevšimli? Jsme přece včelaři! Kdo z nás chce udělat „trubcaře“? Trubec byl „darmožrout“?? Nemohl být! Vždy byl, je a bude nositelem „genetické informace“. Včela má samozřejmě v sobě zakódovány – i díky trubci zásady, které člověk nepřekoná.

    V přírodě je systém, rytmus a zásady staré miliony let. Slunce vychází a zapadá, přichází roční období a nikdo z nás o tom nepochybuje. Samozřejmě, nikoho ani nenapadne na této skutečnosti cokoli měnit.

    Činnost včely je limitována genetickou informací. Rozhodne-li se člověk pro „trubcaření“, včela srazí podpadky, přestane se rojit a začne měnit matky jenom pro včelařovy oči? I kdyby nám včela chtěla vyhovět, pak její možnosti jsou omezené. Na chov trubců si pořídí brigádu? A kde ty trubce bude chovat? Podřídí-li včelstvo vše chovu trubců, pak zákonitě nevyrobí další generaci včel. Chce-li včelař přidávat včelám trubčinu z minulého roku, pak včelstvu poskytuje „medvědí službu“. Včelstvo nemá nějaký nadlimitní prostor a nadlimitní schopnosti vychovávat trubce a zajistit výchovu potřebného množství včel pro zajištění života včelstva a zajištění přínosu nektaru. Za všechno se platí. Budou-li trubci, nebudou včely – samozřejmě. Dvěma pánům nelze sloužit.

Včelstvo nechová jen trubce a od této skutečnosti se vše odvíjí. Jaký by mělo včelstvo důvod k výměně matky, když bude vychovávat nesmyslné množství trubců? Článek Ing. Miroslava Balouška z květnového Včelařství 2014 považuji za zavádějící. Z množství 88 včelstev mu prý v 66 včelstvech včely vychovaly mladé matky!? Kolik mu včely vychovaly předloni mladých matek, proč 66 loni? Jak to zjistil? Všichni víme, že ve včelstvech se matky oplozují nejhůře. Že by ani jedno včelstvo nebylo bez matky? Kolik nových matek opravdu viděl? To všechna včelstva rozebíral? Kolik matek bude vyměněno v dalším roce? Trochu moc otazníků, nebo jeden nesmyl???

Normální posuvkou („šuplerou“) jsem zjistil, že zavíčkovaná dělničina je silná 26 mm. Zavíčkovaná trubčina je ale silná 36 mm. Rozdíl je 8 mm!! Co s tím? Nad tím nelze jen tak mávnout rukou. Ještě jsem nečetl článek, který by toto řešil. To je ale zásadní záležitost.

   Vkládání trubčiny z minulého roku považuji za nesmysl. Je-li včelstvo v dobré kondici, pak si potřebnou trubčinu postaví samo na jaře. Rovněž tvrzení, že trubčina musí být u plodu, nebo dokonce mezi plodem nemá zdůvodnění. Včelařím 66 let a vždy jsem měl stavební rámky za okénkem. Je nutné, aby výrobní hala měla správné rozměry, nezatékalo do ní. Zaměstnanci netrpěli průvanem a měli na pracovišti pohodu.

Osvědčena stará moudrost říká cosi o „zlaté střední cestě“ a chce-li člověk pokročit dál, musí pochopit PRINCIP! Tomáš Alva Edison na to vsadil. Včela potřebuje ten správný odliv krmné šťávy, aby nedošlo k jejímu přetlaku, a i datum tu hraje zásadní roli. Před lety jsem zkusil po zenitu včelstva včelstvo zúžit, zúžit mu i česno. Toto včelstvo bylo slyšet, jak obtížně se mu větrá, přesto se nezrojilo.

Nedělejme ze včelařiny trubcařinu. Extrémním chovem trubců nepostavíme jinou výrobní halu pro včelstvo a genetiku, která je včelám vlastní miliony let nezrušíme.

    Kdysi se propagovala časté vyřezávání trubčiny, aby trubčí larvy zbytečně nenarostly. Představa byla taková, že malý trubčí červík má malou spotřebu krmné šťávy a před jeho zavíčkováním je spotřeba několikanásobně vyšší. Je prý potřeba zabránit výrobě zbytečného „masa“, které stejně skončí ve vařáku. To je sice pravda ale….


Dávno je jasné, že vyříznutím otevřeného trubčího plodu zastavíme odliv krmné šťávy a tím dosáhneme pravého opaku, než jsme chtěli. Než si včelstvo postaví novou trubčinu, kterou matka zaklade a vylíhnou se nové larvičky v trubčině, je již roj na stromě. Vyříznutím otevřeného trubčího plodu jako bychom řekli včelstvu tak „hajdy z chajdy“ a rychle si najděte vhodný strom, na kterém se usadíte jako roj. MÁM TO VYZKOUŠENÉ.

Kdysi se také tvrdilo, že intenzivní stavba trubčiny je předzvěstí rojení. Ale ono je to asi jinak. Trubčinu nemůže rychle stavět nějaký chudáček, ale pouze včelstvo na jisté úrovni. Všichni víme, že trubec má delší vývojový cyklus než matka. Včelstvo nikdy nestaví prvně matečníky, ale prvně staví trubčinu a to s dostatečným předstihem, aby mělo „oplozovače“ pro případnou matku, kterou si vychová. Snažit se včelám pomoci a dávat jim do úlu trubčinu, o které toto včelstvo ještě ani neví, na co je bude potřebovat, je asi zbytečně. Až bude včelstvo trubčinu potřebovat, tak si ji postaví. Nesmíme ale tuto trubčinu bezhlavě likvidovat, jak se to kdysi propagovalo.


Kolik potřebuje včelstvo trubců? Ví to někdo? Tvrzení o tom, jak včelstvo potřebuje živé trubce pro zahřívání plodu, neobstojí. Jestliže po zavíčkování trubčího plodu jej polovinu odstraníme, nic se nestane. Tvrzení o tom, jak včely živé trubce potřebují, aby zahřívali plod a udrželi správnou teplotu, v úle také neobstojí. V bezsnůškovém období sedí i včely v podmetu a nesedí na plodu. (v utepleném úlu) Jakmile začne snůška „haprovat“ prvně to odnesou trubci! Budou si muset asi včelaři svůj názor na trubce znovu srovnat v hlavě.

Trubci nikdy nebyli „darmožrouti“, ale zásadními nositeli „genetické informace“ Vyjadřovat se o nich hanlivě byl extrém! Dnes z nich dělat zase „geroje socialističeskoj raboty“ je další extrém.

Chci-li posunout svoje včelaření dále, nezbývá mi, než zaktivizovat svoje mozkové závity a svoje představy pak zhmotnit vlastníma rukama. Z toho vyplývá, že nejsem povinen být komukoli vděčný za to, co mám na včelíně.

NA CO MÁME VÝZKUMNÝ ÚSTAV?
NA CO MÁME RACIONALIZAČNÍ KOMISI?

­­