Dokáží přežít včely všechno?

Včela je v našich zeměpisných šířkách celoročně odkázána na život v úlu, jenom chráněna okapem být nemůže. Situace je dokonce taková, že polovinu roku je odkázána pouze na úl. Od začátku října do konce března je vázána na úlový prostor s minimálním kontaktem s přírodou. Toto období je stejně důležité jako období ve snůšce, protože se v něm rozhoduje o síle včelstvem. To znamená, že se v tomto období rozhoduje o množství včel, které zasáhnou při samotném sběru nektaru.

Člověk si jakoby rozfázoval průběh roku na určitá období, což není chyba, alespoň se v probíhajícím čase lépe vyzná. Samotný čas a úkony v onom čase ale nejsou nějak ohraničeny a probíhají kontinuálně, mezi jednotlivými fázemi nejsou mezery. Ve skutečnosti je přečkání zimy včelstva docela komplikované období. Od října do Vánoc probíhá jakýsi útlum životních projevů včelstva. Včelstvo si před zimou jenom dovytváří zimovací prostor a jeho činnost se minimalizuje.

Příchodem Zimního slunovratu útlum končí a začíná období nové aktivity včelstva. Za ty miliony let pobývání včel v prostoru a čase, má včelstvo ve své genetické informaci zakódováno, jak se má chovat. Člověk se na Zemi objevil podstatně později, přesto si ale přisuzuje právo včele do toho mluvit. Považuje se zřejmě za chytřejšího a kompetentnějšího, místo toho, aby se snažil v pokoře a úctě pochopit, jak je to celé vymyšlené. Člověk není Stvořitel. Příroda nevznikla usnesením nějakého „Ústředního výboru“. Příroda má ve své existenci stopy „Vyšší moci“ – Stvořitele. Tato skutečnost nás nabádá k již zmíněné pokoře.

Položením prvých vajíček o Vánocích nastává období nové aktivity včelstva a nové situaci v jeho životě. To má včela zakódováno ve své genetické informaci a miliony let to úspěšně funguje. Z tohoto pohledu je ,,studené zimování“, tzn. snaha o omezení plodování a snaha o jeho oddálení na pozdější dobu, protismyslná! Začne-li včelstvo plodovat, dojde vlastně k zapálení tepelného zdroje – jakýchsi ,,piliňáků“, které pomáhají vytvořit nové klimatické poměry v zimovacím prostoru. To je zásadní skutečnost. Tvrdit, že včelstvo ploduje v nevhodnou dobu a proto je potřeba mu v této činnosti zabránit, je nesmysl. Naopak! Je potřeba vytvořit optimální podmínky pro to, aby se včelstvo mohlo zachovat podle své genetické informace.

Nový život ve včelstvu nezačíná nějak náhodně, nebo dokonce chaoticky, ale programovaně. Samozřejmě, i oddělky s rezervními matkami vstupují aktivně do nového života a po Zimním slunovratu začnou plodovat. Před mnoha lety jsme na jaře skáceli dutý strom. Při jeho zpracování bylo v poměrně malé dutině nalezeno hlady uhynulé včelstvíčko. Bylo jasné, že při Zimním slunovratu tato chudinka ještě žila, protože v plástečcích bylo trochu vysátého plodu. Tato hrstka včel do poslední chvíle plnila to, co měla zakódováno v genetické informaci! Se zbytkem zásob začala chovat plod a pak uhynula hladem. Že by to byla náhoda? To rozhodně ne.

Nový život ve včelstvu kvůli rozvoji v nové sezoně začíná plodováním při Zimním slunovratu. Nový plod plní i funkci tepelného zdroje v úlu. Tento tepelný zdroj postupně mohutní a součinností včel a plodu včelstvo jako celek stále lépe tepelně zvládá úlový prostor. Když včelstvo tepelně ovládne úlový prostor, který má k dispozici, může rozpustit zimní hrozen a ,,VSTÁT Z POSTELE“. To je zásadní skutečnost. Kdy asi vstávají včelstva v promrzlých neuteplených polorámcích se třemi či čtyřmi centimetry polystyrenu ve víku? Každý si odpovězte podle svého gusta.

Kolik se popsalo papíru o komorování včelstev a zdůrazňováním, jak je důležité vyřešit tepelné hospodaření včelstva na jaře pro jeho rychlejší rozvoj. To bylo naprosto v pořádku! Když ale kdokoli prohlašuje, že včelstvo v zimě úlový prostor neohřívá, tak to není pravda. Byl-li pokus proveden na promrzlé neuteplené bedýnce, pak je logické, že u vnitřní stěny této bedýnky se nemohlo naměřit nic jiného než venkovní teplota a byla-li ještě otevřena očka... Tepelné ztráty semknutého zimního chomáče jsou opravdu malé. Včelstvo se k tomuto řešení uchyluje v největší nouzi, chce PŘEŽÍT i za cenu, že se nemůže rozvíjet. Život se sice nezastavil, ale omezil na nejnižší možnou míru. To ale včelař nepotřebuje

,,Po lopatě“: množství tepla, které uniklo ze semknutého chomáče, bylo tak malé, že nemohlo ovlivnit volný prostor v úlu. Tepelné ztráty promrzlé bedýnky jednoduše nedovolily, aby se ta trocha tepla mohla projevit, ta trocha tepla byla neměřitelná. V podstatě je to jen další důkaz o genialitě přírody. Včelstvo se dokáže tak semknout, krátkodobě šetřit energií a přežít. To ale neznamená, jak je z této situace nadšené. Teorie o nevyhřívaném prostoru je zcestná. Základní poučka zní: ,,Včelstvo dokáže přežít, ale nemůže se rozvíjet.“

Jiná je ale situace na našem včelíně, kde jsou stavebnicové nástavky utepleny 5 cm polystyrenu a víko 10 cm polystyrenu. V těchto úlech probíhá zimování ,,ve zvonu“ – obrazně, na základě rozdílu specifických vah kyslíku a kysličníku uhličitého při rovnosti teplot – termosifonově (alá lední medvěd).

Provedl jsem následující pokus.

Mezi dva nástavky je umístěna plst (filc), tak velká, jako boky stavebnicového nástavku. Přesně ve středu boční stěny je do plsti zamáčknut senzor dvoudisplejového teploměru. Jeden displej ukazuje teplotu ve včelíně a druhý teploměr ukazuje teplotu mezi úly. Situace je tedy následující. Ve vnitřním úlovém prostoru vlevo je včelstvo. Pak je vnitřní 6 mm prkénko tohoto úlu, dále 5 cm polystyrenu, vnější 6mm silné prkénko levého úlu. Dále plst se senzorem, pak vnější 6 mm silné prkénko pravého úlu, 5 cm polystyrenu, vnitřní 6 mm silné prkénko pravého úlu a konečně prostor se včelstvem vpravo.

V roce 2006 byly naměřeny tyto hodnoty

Z těchto čísel je zřejmé, že v utepleném úlu je neobsednutý prostor tepelně ovlivňován a ani to nemůže být jinak. Samozřejmě, tak jak se rozhořívá plamen plodování, stoupá teplota mezi úly. Proto je tvrzení, že včelstvo v zimě prostor úlu nevyhřívá, zcestné. ,,Studené zimování“ je ve skutečnosti podvod.

Tvrzení, že neuteplené bedýnky usnadňují včelaření, a že je lze vyrábět i amatérsky, neobstojí. Samozřejmě, že v jednoduchosti je dokonalost, dokonce v jednoduchosti může být i genialita. Primitivita a jednoduchost jsou ale dva pojmy! V žádném případě je nelze slučovat. Primitivita a bída neuteplených polorámků přímo bije do očí.

Rezultát – zavést výrobu polotovarů, aby si včelař mohl koupit kvalifikovanou práci druhých. O tom jsem už před lety něco napsal.

Výše psané řádky, které se nyní dostaly na papír mne straší už hodně dlouho. Na webu mám celou řadu článků, které (nesměly?) nebyly uveřejňovány a psát do ,,šuplíku“ není zajímavé, ani povzbuzující. Byl jsem napadán i podváděn. Za co? Moje postřehy a nápady byly v „dobré víře“ nabízeny ostatním. Nic víc. Posledním impulsem k napsání již zmíněných řádků byla fotografie na titulní straně časopisu Včelařství č 12, ročník 2012. Takovýto způsob zacházení se včelami nemůže brát vážně ani majitel této včelnice. Vnucují se otazníky. Jak byla dělána fumigace? Jaká je spotřeba přes zimu? Kdy včelstva vstávají z postele? A výnos? Ještě, že je včelařina cosi zvláštního a ochránci přírody tomu nerozumí.

Závěr za výše psanými řádky je vlastně v úvodu. Zodpovědný včelař dokonce nesmí počítat s tím, že včela vydrží všechno. Zatím ještě zůstávám optimistou. Věřím, že se neobjeví nějaký génius, který bude propagovat chov včel ve vyřazeném mrazáku.